Původ: Česko

KVH: 162 – 174 cm

Barva: Preferován je bělouš nebo vraník, ale z plemenitby se nevyřazují ani hnědáci nebo ryzáci

Historie: Doba vlády Rudolfa II. nebyla pouze dobou alchymistů, byla dobou, ke které se vztahuje vznik nejstaršího českého plemene – starokladrubského koně. V roce 1579 založil císař Rudolf II. v Kladrubech nad Labem dvorský hřebčín. Cílem bylo odchovat majestátní koně pro císařské dvorní ceremoniály. K založení nového plemene byly použity domácí klisny a dovezení hřebci ze Španělska a Itálie (především z Neapole). Italští koně dodali novému plemenu větší rámec a mohutnost. Největší rozkvět hřebčín zaznamenal za vlády Karla VI. v první polovině 18. století. V této době hřebčín čítal 300 klisen a 30 plemeníků a jednalo se o největší dvorní hřebčín v celé zemi. Úpadek nastal během sedmileté války, kdy hřebčín lehl popelem. Shořely budovy, ale i veškerá chovatelská dokumentace. Hřebčín byl obnoven Josefem II. v roce 1770. Původně se starokladrubák choval v různých barvách, ale během vlády Josefa II. se začala upřednostňovat bílá nebo vraná barva.

Druhý pád hřebčín zažil v roce 1918 a během období první republiky málem došlo k zániku plemene. Po vzniku samostatného československého státu zde panovala nechuť ke všemu habsburskému a starokladrubský kůň byl považován za jakýsi symbol habsburské moci. Snižovaly se stavy stád, a to především vraníků. Ke konci první republiky starokladrubský vraník málem přestal existovat. V roce 1938 vznikl ambiciózní a neprosto ojedinělý projekt na záchranu starokladrubského vraníka vedený profesorem Bílkem. K dispozici měl pouze 3 hřebce linie Sacramoso a 7 klisen, z toho pouze dvě čistokrevné vranky. Chov byl situován v Průhonicích, poté byl přesunut do Slatiňan. Projekt regenerace trval 35 let. V roce 1974 byla fáze regenerace dokončena a nastala fáze zušlechťovací. Z Holandska byl dovezen fríský hřebec Romke. Frísáci holandského chovu jsou podobní starokladrubákům kvůli ovlivnění chovu španělskými koňmi z dob španělské nadvlády nad Nizozemím. Frísák Romke napomohl zvýšení mohutnosti a síly a utvrdil vranou barvu.

Exteriér: Starokladrubský kůň je typický svým klabonosým profilem hlavy. Hlava je relativně velká s živým okem. Krk je přiměřeně dlouhý, klenutý a vysoko nasazený a dobře osvalený. Kohoutek je nevýrazný, mnohdy téměř neznatelný. Hrudník je hluboký, široký s přiměřeně dlouhou lopatkou, která umožňuje typickou vysokou akci v klusu. Záď je mohutná, dlouhá, široká a silná. Holeně jsou středně dlouhé, spěnky jsou často strmější. Kopyta jsou tvrdá a prostorná.

Charakteristika: Starokladrubák vyniká dobrou plodností, je vytrvalý a dožívá se relativně vysokého věku. Temperament je živý, ale vyrovnaný. Starokladrubáci vynikají učenlivostí a pracovitostí, jsou dobře ovladatelní. Po staletí byli využíváni jako koně pro ceremoniální účely, v dnešní době je můžeme nejčastěji vidět ve vozatajském sportu. Vhodní jsou také do nižších drezur nebo na rekreaci. Díky jejich vyrovnanému temperamentu jsou vhodnými koňmi pro hippoterapii. Starokladrubské koně využívá také Městská policie.

Zajímavost: V roce 1995 byl přijat za národní kulturní památku. Jedná se o jedinou živou kulturní památku na světě.