Původ: Portugalsko

KVH: 152 - 162 cm

Barva: Bělouš, grošák, hnědák, vzácněji plavák morušového odstínu

Historie: Lusitánský kůň je svým vzhledem velmi podobný andaluskému koni. Až do poměrně nedávné doby byla obě tato plemena považována za jediné plemeno. Teprve až v roce 1966 byly založeny dvě nezávislé plemenné knihy – plemenná kniha andaluského koně a plemenná kniha lusitánského koně.

Chov koní na Pyrenejském poloostrově měl svou tradici ještě před příchodem Maurů, chovali se tu primitivní iberští koně. Po příchodu Maurů v roce 711 byli tito primitivní koně zušlechťováni arabskými plnokrevníky a berberskými koňmi. Právě od těchto koní získali lusitáni a andalusané vysokou akci nohou. V době baroka byly rozlišovány dvě skupiny lusitánů - genetti a villanos. Genetti byli krásní a harmoničtí koně, o něco menší než villanos. Villanos byli větší a robustnější a byli využíváni na práci. Lusitáni se chovali v mnoha barvách, což bylo oblíbené především u šlechty. Šlechtici se vždy chtěli ukázat s něčím neobvyklým.

V průběhu napoleonských válek byl chov na pyrenejském poloostrově zdecimován, proběhly neúspěšné pokusy o obnovu chovu pomocí hannoverských koní, anglických plnokrevníků a normanských koní. Úspěšná regenerace plemene se povedla až díky španělským andalusanům Pura Raza Espaňola.

Sami lusitáni měli vliv na vznik mnoha plemen například amerických westernových, evropských lipicánů a kladrubáků.

Exteriér: Lusitánští koně mají čistou, ušlechtilou hlavu s malýma ušima. Profil je rovný nebo mírně klabonosý. Typickým znakem je krátký, svalnatý a silný klenutý krk, který přechází v silné plece, které podporují vysokou akci, tolik typickou pro toto plemeno. Nohy mají relativně dlouhé a svalnaté předloktí. Hřbet je středně dlouhý a přechází v silnou a typicky skloněnou záď, díky které se tito koně zcela přirozeně podsazují.

Charakteristika: Lusitánští koně jsou temperamentní, jemní a vnímaví. Díky své inteligenci, odvaze a obratnosti jsou výbornými koňmi pro býčí zápasy. V Portugalsku je ostudou, když se kůň při zápase zraní, proto jsou tito koně velmi dobře vycvičeni a mají skvělou schopnost samostatně manévrovat ve styku s býkem. Dříve byli využíváni jako rychlí a obratní vojenští koně, čímž nahradili středověké těžké rytířské koně. Dnes se používají k výcviku pro vysokou školu, v drezurách (kde ale nemohou konkurovat holandským KWPN) a ve working equitation, pro kterou se skvěle hodí.

Zajímavost: Podobným plemenem je hispanoarab. Vznikl křížením lusitána a arabského plnokrevníka. Jedná se o velmi ušlechtilého jezdeckého koně. Z obou plemen si vzal to nejlepší. Hlava se jasně arabského typu, záď však převzal od lusitána.