Původ: Španělsko
KVH: 154 cm
Barva: Různé druhy běloušů, hnědák, vzácně vraník
Historie: Jedná se o velmi staré plemeno, jehož kořeny nejsou úplně jasné. Pravděpodobně se vyvinul z poníka Sorraia, který žije dodnes v Portugalsku. Na Pyrenejský poloostrov museli být koně dováženi již během starověku – díky Kartagincům, Řekům a Římanům. Další import koní probíhal během doby, kdy Pyrenejský poloostrov byl ovládán muslimy. Andaluský kůň se nejspíš vyvinul křížením původních poníků Sorraia s koňmi berberskými, přivezenými z Afriky a koňmi arabskými. V roce 1492 byl poražen poslední muslimský stát Grenada a díky zámořským objevům začal zlatý věk Španělska. Díky širokému vlivu Španělů se Andalusan rozšířil po celé Evropě i na oba americké kontinenty. Díky tomu měl vliv na vyšlechtění mnoha dalších plemen. Nemalý vliv měl andalusan na kladrubského koně. Mezi další Andalusanem ovlivněná plemena patří frederiksborský kůň, fríský kůň (který nadále ovlivnil oldenburského koně), connemara, lipicán a například holštýn.
Exteriér: Andalusan má krásnou, ušlechtilou hlavu s širokým čelem a mírnými očima. Typický je dlouhý, silný, elegantní krk, který přechází v dlouhé plece a výrazný kohoutek. Dalším znakem je krátký hřbet, široký hrudník a vyklenutá žebra. Má širokou, kulatou záď s nízko nasazeným ocasem. Nohy jsou v poměru k tělu akorát dlouhé a silné. U Andalusana nepřehlédnete dlouhou, hustou a často vlnitou hřívu a hustý ocas.
Charakteristika: Andaluský kůň bývá temperamentní a odvážný. Díky jeho vznešeným chodům, elegantnímu vystupování a dobré stavbě těla je vhodný i pro vysokou drezuru. Jsou inteligentní a dokáží si s lidmi vytvořit přátelský vztah. Je atletický, i přes to, že není rychlý.
Využití: Typickým využitím je vysoká jezdecká škola, hodí se taktéž pro vysokou drezuru. Dále Andalusana můžeme vidět v disciplínách typických pro Španělsko, jako je doma vaquera nebo doma classica, oblíbeným je i pro corridu (býčí zápasy). Často jej můžeme vidět i v disciplíně working equitation. Kromě toho je využíván také v zápřahu a na práci s dobytkem. Ve středověku byl velice oblíbený u evropských panovníků, proto jej dnes můžeme vidět i v historických filmech.
Fotografie v tomto článku jsou použity s písemným souhlasem autora.
