Druhů udidel existuje nepřeberné množství. Jednotlivých typů je tolik, že by jim mohl být věnován celý tento web. V tomto článku se podíváme pouze na několik nejpoužívanějších.

Udidla se dají rozdělit do několika skupin z mnoha různých hledisek. V prvé řadě se udidla dělí na stihlová a páková. Stihlová působí na koňskou hubu přímo, páková udidla působí nejen na hubu, ale i na týl a prostřednictvím řetízku i na bradu koně. Tento článek je ale o stihlových udidlech. O dalším rozdělením stihlových udidel (kroužková/olivy/déčka, plná/dutá, lomená/nelomená) jsem psala ve článku Stihlové udidlo. Zde se podíváme na konkrétní typy.

Kroužkové stihlo

Existuje ve všech možných variantách – duté nebo plné, lomené i nelomené, vyráběné z mnoha materiálů. Jedná se většinou o udidlo, po kterém jezdec sáhne, když obsedá mladého koně a neví, které udidlo by pro daného koně bylo nejlepší. Zároveň je to nejjemnější stihlové udidlo. Udidlové kroužky jsou volně pohyblivé, což způsobuje onu jemnost, ale některým koním to může vadit. Zde je mimořádně důležité, aby udidlo mělo správnou délku udítka, v případě, že udítko bude příliš krátké, koník si skřípne koutky huby mezi udítko a udidlový kroužek. Ke skřípnutí může dojít i v případě, že udítko má správnou velikost, ale můžete tomu zabránit použitím gumových kroužků na udidlo (slintáků).

Oliva

Stejně jako kroužkové stihlo se i oliva vyrábí v mnoha variantách. Je o něco tvrdší než kroužkové stihlo, což je způsobeno tím, že se kroužky nemohou volně protáčet a koník s udidlem nemůže po jazyku moc pohybovat. U olivy si koník nemůže skřípnout koutky huby, takže použití slintáků není nutné.

Déčko

Déčko, jak již název napovídá, má udidlové kroužky ve tvaru písmene D. Déčko je svým působením velmi podobné olivě, protože také nemá volně protáčející se kroužky. Ale v něčem se přeci liší. Tím, že strana udidlového kroužku, kam je připojeno udítko je plochá, může být některým koník příjemnější, protože doléhá na tváře větší plochou. Zároveň u déčka tolik nehrozí, že byste jej protáhli hubou na jednu stranu, jak se to u olivy nebo kroužkového stihla může jednoduše stát.

Roubíkové stihlo

Proti protažení udidla hubou koně na jednu stranu slouží ještě lépe roubíkové stihlo. Roubíkové stihlo má rovné části udidlového kroužku výrazně prodloužené. Toto udidlo je vhodné i pro školní koně, protože především začínající jezdci mají tendence tahat koně jednou otěží a protahovat udidlo skrz hubu a toto udidlo protažení zabrání. Napadají mě pouze dvě nevýhody. První je, že do vyčnívající části se může něco zamotat (například otěže). Jednou se mi na kobylce, která měla tohle udidlo, stalo, že se podrbala o svou přední nohu a nějakým záhadným způsobem si celé udidlo v hubě přetočila. Takže pozor na drbání :D. Prý existuje jakési poutko, kterým se volně vyčnívající část dá přichytit k lícnici, aby přesně tomuto zabránilo, ale já jej v praxi někde neviděla. Druhou nevýhodou by mohla být hmotnost, roubíkové udidlo je přeci jenom těžší než většina stihel a některým koním by to nemuselo vyhovovat.

Pessoa

Pessoa by klidně mohlo být zařazeno do jiného článku, není totiž úplně stihlovým udidlem. Hodilo by se zařadit do článku o udidlech typu gag (česky fuga). Ale nevím, kdy takový článek napíšu, tak zatím bude tady.

Ve většině stájí se tomuto udidlu neřekne jinak než sněhulák. Udidlo se skládá ze tří nebo čtyř (záleží na typu) kroužků, z nichž druhý shora je největší. Do prvního malého kroužku shora se zapíná lícnice, k největšímu kroužku vede udítko a do nejspodnějšího kroužku se připíná otěž. Toto udidlo má definitivně pákový efekt. Všimněte si ale, že nemá podbradní řetízek, který mají všechna páková udidla. A to je právě ten problém. Paradoxně, tím se udidlo stává mnohem nepříjemnějším pro koně. Absence řetízku způsobuje, že při zatáhnutí za otěže se vyvolá tlak na týl, ale lícnice se nemohou přizpůsobovat do nekonečna, proto se posunou až o dva centimetry dopředu a udidlo vyjede o dva centimetry nahoru v hubě směrem k zubům. Udidlo by se nikdy zubů dotknout nemělo!

Řešením by mohlo být zafixovat udidlo podbradním řetízkem. Dříve jsem jednu kobylku jezdila na sněhulákovi (čtyřkroužkovým) a udidlo jsem si podpínala alespoň řemínkem od šporen. Když totiž udidlo podepnete, zabráníte posunutí udidla směrem nahoru ke stoličkám.

Pessoa není povolené v drezurních soutěžích.

Baucherovo udidlo

Jedná se o velmi zajímavé udidlo, které bývá koňmi obecně dobře přijímáno. Na první pohled by se mohlo zdát, že funguje znovu jako pessoa na principu gag (fugy), ale není tomu tak. Pro udidla typu gag je charakteristické, že udítko není s udidlovým kroužkem pevně spojené, ale může se pohybovat. Kdežto baucher má udítko s udidlovým kroužkem pevně spojené.

U tohoto udidla často dochází k mýlce v tom, jak jej správně na uzdečku zapnout. Ty malé kroužky neslouží pro zapnutí otěží, nýbrž k zapnutí lícnic. Pokud bychom jej zapnuli obráceně, tedy malými kroužky dolů, vytvořili bychom jakousi pseudopáku nebo spíš jakýsi pseudopelham bez pákového efektu, jehož jedinou vlastností by bylo, že by se udítko v hubě protáčelo a po plném otočení by fungovalo jako stihlo. K tomuto účelu ale vážně nebylo stvořené.

Baucherovo udidlo v drezurních soutěžích povolené je.

Korekční stihlo

Moc ráda bych se zmínila o tomto udidlu, se kterým mám velmi dobré zkušenosti. Jedná se o nelomené kroužkové stihlo, které má ale výrazné ohbí pro jazyk. Můj kůň na něm funguje mnohem lépe než na klasickém kroužkovém nelomeném stihle, které ohbí nemá. Dlouhou dobu (od té doby, co jsem si kobylku koupila) jsem s ní měla problém v tom, že cvakala zubama, kdykoliv dostala udidlo do huby a něco stresujícího jsem po ní chtěla (nerozeběhnout se zběsile po louce nebo složitější drezurní práci na jízdárně). Konzultovala jsem to s koňským zubařem, vyzkoušela jsem nepřeberné množství udidel a nánosníků a nic nepomáhalo. Pak jsem zkusila tohle udidlo a kobylka se v hubě naprosto uklidnila a necvaká nikdy. Jediná nevýhoda je snad v tom, že jej vyrábí pouze firma Sprenger (se kterou mám ale pouze výborné zkušenosti), která patří k těm nejdražším, co se udidel týče a vyrábí jej pouze ve variantě z Auriganu, takže cena šplhá přes dva tisíce za jedno udidlo. Ale v našem případě se to vyplatilo.

Toto udidlo je povolené v drezurních soutěžích.

Drátkové stihlo

Tady už se dostáváme k opravdu extrémním řešením, u nichž si myslím, že nejsou nutné. Myslím, že jejich použití by mohlo být nahrazeno drezurním přiježděním koně na normálním udidle. Ale používají se, a já je tu zmíním.

Jedním z nich je drátkové stihlo. Jak již sám název napovídá, jako udítko je použit zatočený drát. Vzhledem k tloušťce takového udidla je vám asi jasné, jak asi musí být ostré. A zvlněný povrch udítka k pohodlnosti asi taky nepřidává. Takové udidlo bych svému koni do huby nikdy nedala.

Řetízkové stihlo

Již podle názvu je jasné, že místo udítka je řetízek. Ten má tu vlastnost, že svým tvarem dokonale kopíruje spodní čelist, a tak koni nenabídne žádnou pevnou část, do které by se mohl natáhnout. Takže od koně ježděného na tomto udidle nečekejte žádné přilnutí, zkrátka to nejde. Jsou tedy naprosto nevhodné pro drezuru.

Dvojité stihlo

Dvojité stihlo má dvě udítka připojené k jednomu páru udidlových kroužků. Udítka jsou obě jednou lomené, ale každé trochu někde jinde, takže v hubě koně vytvoří cosi, co má tvar písmena W. Asi si dokážete představit, nakolik to koním musí být příjemné. Viděla jsem (naštěstí pouze na fotce) i trojité stihlo, ale jeho smysl asi opravdu nikdy nepochopím.

Aby toho nebylo málo, dvojitá stihla se vyrábějí v mnoha dalších modifikacích. Existuje dvojité stihlo drátkové, dvojité stihlo řetízkové nebo dokonce pessoa (čtyřkroužkové (!)), které má dvě udítka. Ještě nikdo mi nevysvětlil, k čemu je to proboha dobré a asi to nikdy nepochopím.