Základní skoková příprava jezdce se dá rozdělit na kavaletovou práci a na skokovou gymnastiku. O kavaletové práci jsem psala v minulém článku.
Skoková gymnastika je řada překážek za sebou nebo nízké samostatné skoky. Překážky se najíždí z klusu nebo ze cvalu. Skoková gymnastika má tu výhodu, že pracuje především kůň a vy se můžete soustředit na svůj sed.
Po zvládnutí kroku, klusu a cvalu na jízdárně a překonávání kavalet z kroku a klusu můžete zkusit skočit malou překážku. Jako první překážka je nejlepší křížek s odskokovou bariérou. Odskoková bariéra je břevno položené na zemi ve vzdálenosti 3 metry od překážky (cval) nebo 2,2 metru od překážky (skákání z klusu). První překážky se skáčou většinou z klusu, ale ze cvalu je to jednodušší, protože skok je plynulý.
Nájezd
Ať již jedete z jakéhokoliv chodu, tempo musí být pravidelné. Udělejte si dostatečně dlouhý nájezd a myslete na to, že překážku chcete skočit uprostřed. První překážky je jednodušší skákat ze stehenního sedu. Posaďte se do stehenního sedu a nerušte koně v hubě, holeně mějte klidně přiložené. Ideální tempo by vám měl poradit trenér stojící na zemi, časem si správné tempo osvojíte a odhadnete ho sami. Důležité je, aby chod, ve kterém najíždíte na překážku, byl pravidelný a v kmihu (kmih = odrazová energie zadních končetin) a kůň se příliš neloudal. Z většího tempa se vždy skáče lépe než z menšího.
Odskok
Do odskoku koníka pobídněte oběma nohama. Myslete na to, že nechcete, aby se vám nad skokem prověsila otěž. Pokud se vám totiž nad skokem otěž prověsí, při doskoku si kůň cukne v hubě. Nejčastější chybou ve skokových začátcích je přílišné zvedání se ze sedla a předklánění se. Pokud neskáčete 120 centimetrů, není potřeba se nějak výrazně zvedat ze sedla. Pokud se nad padesáticentimetrovým křížkem posadíte, jako kdybyste skákali 120 centimetrový oxer, budete takzvaně „před pohybem“, povolíte otěž, při doskoku vás to hodí na zadní rozsochu sedla, kůň se cukne v hubě a po doskoku vás to hodí dopředu na krk koně. Pravděpodobně nespadnete, ale není to nic příjemného, ani pro vás, ani pro koně. Pokud skáčete malý křížek ze stehenního sedu, není v podstatě nutné se vůbec zvedat, pohyb koně vás posadí správně sám. Ale platí to pouze u stehenního sedu a na malých překážkách.
Další chybou, kterou můžeme vidět i u zkušených jezdců, je skákat takzvaně „za pohybem“. Jedná se o opak skoku před pohybem, těžiště jezdce při skoku zůstává za těžištěm koně. Odskok vás hodí ještě více dozadu a při doskoku vás pohyb koně hodí dopředu na krk koně. Pro koně je to ještě nepříjemnější, celou svou vahou mu zůstanete viset za otěže, takže nemůže dát krk dopředu a vyklenout hřbet, proto často nezvedne dostatečně zadní nohy a shodí překážku. Pokud skáčete do padesáti centimetrů a zůstanete za pohybem, není to zas tak velký problém, ale na větších překážkách je to velmi nepříjemné.
Let
Ve fázi letu je kůň všemi končetinami ve vzduchu. Důležité je držet se koleny a nestoupat si do třmenů. Stehna a lýtka svírají ostřejší úhel než při odrazu. Pořád ale sedíme v lehkém sedu, pozadím se sedla nedotýkáme. Trup již není tolik předkloněn jako při odrazu, ale nesedíme zpříma. Ruce jsou nataženy dopředu, dáváme si pozor, abychom koně netahali v hubě, ale zároveň otěže nesmíme prověsit. Koukáme se dopředu, nikoli dolů.
Doskok
Při doskoku se sed lehce mění. Postupně se narovnáváte, ale nikdy nezakláníte, jak si mnoho lidí myslí. Pokud se zakloníte, rozhodíte koni rovnováhu a kůň může zadníma nohama shodit překážku. Tím, jak se narovnáváte, postupně se zvětšuje i úhel mezi stehny a lýtky. Ruce jsou nataženy dopředu, aby kůň nebyl rušen v hubě. Ideálně byste se neměli pozadím dotýkat sedla ani při doskoku. Po doskoku zůstaňte ve stehenním sedu a pokračujte dále.