Cval je třídobý chod, při které jsou slyšet 3 údery kopyt. Je o něco pohodlnější než klus i přesto, že je rychlejší. Cval je asymetrický chod, což znamená, že kůň buď může cválat takzvaně na levou nohu nebo na pravou. Rozdíl je v nohosledu: Při cvalu na pravou nohu kůň nacválání začne levou zadní, pak pokračuje pravá zadní společně s levou přední a následně pravá přední (LZ, PZ+LP, PP). Cval na levou ruku probíhá analogicky, akorát kůň nacválání začíná pravou zadní nohou (PZ, LZ+PP, LP). Na jízdárně (pokud není vyžadován kontracval = cval na vnější nohu) se cválá na vnitřní nohu. Jeden „krok“ ve cvalu se nazývá cvalový skok, protože se vážně nejedná o krok, nýbrž o skok.

Ve cvalu se nevysedává, jak si mnoho lidí myslí :–) Sedí se buď v plném sedu nebo ve stehenním.

Pracovní sed ve cvalu

Plný (pracovní) sed vyžaduje velké uvolnění od pasu dolů – zde platí to samé co pro pracovní klus. Pokud nebudete dostatečně uvolněni, bude s vámi házet. Pro nacvičení plného sedu ve cvalu se doporučuje ježdění bez třmenů, ze začátku na lonži. Častou chybou je předklánění se nebo přílišný záklon. Jezdec by také neměl „vytírat sedlo“, tedy klouzat zepředu dozadu. Jezdec sedí po celou dobu v nejhlubším místě sedla, pouze pánví pohybuje v souladu s pohybem koně.

Lehký sed ve cvalu

V lehkém cvalu se posadíme do stehenního sedu a dáme si pozor na to, abychom neměli těžiště příliš vpředu, abychom nepadali na krk koně. Jezdec se drží koleny a holeně zůstávají přiloženy. Ruka musí jít s pohybem hlavy koně, ale čím je kůň přiježděnější, tím méně znatelný pohyb hlavy je.

Pobídka do cvalu

Pobídnout správně koně do cvalu může být pro začátečníka mnohem těžší než koně naklusat. Nejenže pobídka do klusu je poněkud jednodušší, ale i proto, že cval je pro koně mnohem těžší než klus, a tak kůň bude mít tendenci zůstat v pro něj jednodušším chodu – a to klusu. Je možné, že při nesprávné pobídce do cvalu, kůň pouze zrychlí klus. A až mu to začne být nepříjemné, možná přejde do cvalu. Ale to není nacválání, o které se snažíme. Názorů na správnou pobídku je mnoho a vždy záleží na stupni přiježděnosti koně a také na tom, na co je konkrétní kůň zvyklý. Obecně by se dalo říct, že by jezdec měl vnější nohu posunout mírně dozadu (rámuje jí záď koně) a vnitřní pobídnout v oblasti na podbřišníku. Pobídka vnější nohou by měla přijít o setinu vteřiny dříve než pobídka vnitřní nohou. Vnější otěž musí být napnutá! Pokud budete tahat převážně za vnitřní otěž ve snaze přistavit koně dovnitř a vnější otěž bude volná, koni vypadne plec ven a téměř určitě nacválá na vnější – tedy na špatnou nohu. Nutnost napnuté vnější otěže vlastně platí úplně všude, ať už se jedná o nacválání nebo třeba o shromáždění. Někdy lze vnitřní otěž mírně povolit (ale zase se jedná pouze o centimetry). Pro začátečníka je nejjednodušší nacválávat v rohu na dlouho stěnu.