Hvězdičky znamenají potřebnost tohoto vybavení.

Helma

Nejdůležitější částí vybavení je jednoznačně bezpečná jezdecká helma. Na trhu můžeme najít mnoho helem všech barev, velikostí i cen. A právě od ceny se často odvíjí bezpečnost. Celá nabídka helem by se dala rozdělit na dvě skupiny, na ty, kde se dá upravovat velikost a na ty, kde velikost upravovat nelze. Nejprve se podíváme na tu první kategorii.
Tyto helmy mají své výhody především u dětí, kterým hlava teprve roste a přilba se dá s růstem upravovat. Své výhody mají i u dospělých, v zimě pod ně můžete dát čepici a velikost upravit.
Druhá skupina by měla být bezpečnější, protože mezi hlavou a pevnou částí přilby je minimální prostor.
Dobře padnoucí helma nesmí nikde tlačit, musí být pohodlná. Správnou velikost si ověříte, když si rozepnete řemínek pod bradou a zatřesete hlavou. Helma se nesmí pohnout.
U začátečníků můžeme často vidět cyklistické helmy, což sice není nejlepší, ale pořád lepší cyklistická helma, než žádná helma. Některé jezdecké kluby mívají přilby na půjčení.

Vesta

Další důležitou součástí je bezpečnostní jezdecká vesta. Někomu může být nepohodlná, ale já si myslím, že minimálně na skákání by měla být samozřejmostí. Znovu existuje spousta druhů, ale při výběru se musíte řídit hlavně pohodlím. Vyberte si takovou vestu, kde budete moci dát lokty k tělu (spousta vest dělá jezdcům „křidýlka“) a celkově vám vesta nebude nikde vadit. Dejte pozor i na velikost, pod suchými zipy nesmí být vidět červená signalizace, jinak vám je vesta malá.
Mnoho lidí jezdí s páteřákem, ale ten není uznán jako bezpečnostní pomůcka při jízdě na koni.

Jezdecké boty

Jezdecké boty mohou být buď nízké (tzv. pérka) nebo vysoké. Nízké se dají doplnit minichapsy. Jedná se o velmi důležitou část vybavení, tvar jezdeckých bot je uzpůsoben tak, aby v případě pádu nezůstala noha jezdce ve třmenu. Rozhodně jezdecké boty nejde nahradit teniskami nebo pohorkami (i když spousta lidí včetně mě takto jezdila). Jazyk těchto bot se může zaseknout ve třmenu a důsledky si sami domyslíte. Když už musíte jezdit v teniskách, vezměte si přes ně alespoň minichapsy.

Minichapsy

O minichapsech jsem se zde již několikrát zmiňovala, tak konečně vysvětlím, oč jde. Jedná se o jakési návleky, které se nosí přes nízké jezdecké boty a doplňují funkci vysokých jezdeckých bot. Jak jsem již naznačila, jejich hlavní funkcí je stabilita holeně jezdce. Často můžeme vidět, že místo minichapsů jezdci nosí podkolenky. I to je řešením, ale za cenu menši stability holeně.
Minichapsy se vyrábí z mnoha materiálů. Existují jednak kožené, jednak z materiálů, které se dají hodit do pračky. Já za sebe mohu jednoznačně doporučit ty, které se dají prát, je s nimi mnohem méně práce. Kožené by měly vydržet déle (moje zkušenost je ale opačná) a jsou dražší. Vyrábí se ve dvou variantách, hladké nebo hrubé. Hladké jsou (jako jediné) povolené na závody.

Rajtky

Jezdecké kalhoty se vyrábí v nepřeberném množství barev a provedení. Rozlišujeme rajtky s celokoženým sedem nebo koženými koleny. První varianta je dražší, ale jednoznačně lépe drží sed. Samozřejmě ale existují lidé, kterým celý sed nevyhovuje, a tak volí rajtky s koženými koleny. Zde hodně záleží na finančních možnostech a osobních preferencích. S cenou obvykle roste i kvalita, což můžeme vidět již po pár týdnech. U levnějších rajtek se často sed začne drolit, kdežto u rajtek značek Ariat nebo Pikeur se mi sed nezačal drolit ani po několika letech a to i přesto, že je nosím každý den.

Rukavice

Rukavice chrání ruce jezdce před odřením otěžemi. Prodávají v neuvěřitelném cenovém rozmezí (od 70 Kč do 1500 Kč), ale zde konkrétně se vyplatí investovat. Levné rukavice se do pár měsíců (mnohdy i dříve) roztrhají a otěže prokluzují. Já osobně mohu doporučit značku Roeckl, patří sice k té vyšší cenové kategorii, ale mám je již více jak rok, netrhají se a hlavně otěže vůbec neprokluzují. Existují různé varianty, zimní, letní nebo síťované.

Bičíky, tušírky

Tyto pomůcky nepatří tak úplně do oblečení, ale nevím, kam jinam je zařadit. Začněme bičíky. Bičík je vlastně pomůcka sloužící k zesílení pobídky holení. Není moc pružný, je relativně krátký a na konci má plácačku, která vlastně vydává onen zvuk, na který by kůň měl zareagovat. Když používáte bičík za holení, musíte chytit otěže do jedné ruky, jinak byste koni cukali v hubě. Na parkurové skákání je povolen bič do maximální délky 75 cm.
Tušírka je drezúrní bičík, je delší, pružnější a nemá plácačku. Při používání nemusíte chytat otěže do jedné ruky. Na drezurních závodech je povolen bič do maximální délky 120 cm (u pony 100 cm).