Vytisknout
Zobrazeno: 5802

Prostřednictvím udidla působí jezdec na koňskou hubu. Udidla se skládají z udidlových kroužků (kroužky, do kterých se připínají otěže a lícnice) a udítka (část udidla, kterou má kůň v hubě). Udidlo v hubě má ležet v na dásních v mezeře mezi třenovými zuby a stoličkami a na jazyku. V žádném případě se nemá dotýkat zubů.

Rozlišujeme opravdu velké množství udidel, které se dají rozdělit podle mnohých hledisek. Nejčastější rozdělení je podle počtu lomení. Rozlišujeme dvakrát lomená, jednou lomená a nelomená. Dalším kritériem může být tloušťka udítka. Udává se v milimetrech a měří se vždy na straně u udidlového kroužku. Dále můžeme udidla dělit podle materiálu, ze kterého jsou vyrobena. Nejčastěji se používají udidla vyrobená z různých slitin kovu, můžeme ale vidět i kožená udidla nebo pogumovaná udidla.

Tloušťka udítka

Obecně je rozšířen názor, že čím silnější udítko, tím jemnější. Je to logické, čím je tlustší, tím větší plochou působí na koňskou hubu a tlak bude menší. Ale nemusí tomu tak být vždy. Když se podíváme na koňskou hubu, zjistíme, že tam není moc místa. Většinu místa zabírá jazyk. Když dáme koni udidlo do huby, jazyk se musí stáhnout. Kdybychom do malé huby dali silné udidlo, mohlo by se klidně stát, že kůň nebude schopen dovřít hubu. Čím je udidlo silnější, tím více hrozí, že bude tlačit na horní patro koně, kde je kůň velice citlivý. Takže ostrost udidla do jisté míry souvisí s tloušťkou udítka, ale má to své meze a hodně záleží na konkrétním koni.

Lomená a nelomená udidla

Dvakrát lomené udidlo

Znovu je i zde rozšířen do jisté míry mylný názor, že dvakrát lomené udidlo je nejjemnější a nelomené udidlo je nejtvrdší a jednou lomené je jakýsi střed, co se týče tvrdosti. Velký rozdíl mezi jednotlivými udidly je hlavně v tom, na co působí. Dvakrát lomené a nelomené udidlo působí hlavně na jazyk koně, kdežto jedenkrát lomené vytváří tlak hlavně na dásně. Často se mluví také o působení na koutky, ale to je dáno hlavně pozicí hlavy vůči ruce jezdce. U jednou lomeného se mluví i o takzvaném louskáčkovém efektu. Louskáčkový efekt má nastat v okamžiku, kdy zatáhneme za otěž připojenou k jedenkrát lomenému udidlu, a udidlo se zlomí v kloubu a kloub se dotkne horního patra. Studie Hilary Claytonové však louskáčkový efekt u jednou lomeného udidla vyloučila. Ve své studii Hilary Claytonová použila šest různých typů udidel, mezi nimi i klasické jednou lomené stihlo, a po nauzdění koně zrentgenovala. Jeden snímek byl při prověšené otěži a druhý při tahu za otěže. Podrobnosti ke studii si můžete přečíst zde: https://www.researchgate.net/publication/228259985_Radiographic_study_of_bit_position_within_the_horse%27s_oral_cavity (anglicky).

Volné kroužky nebo kroužky typu oliva

U klasického stihla udidlové kroužky mohou volně prokluzovat. U těchto udidel se však může stát, že si kůň skřípne koutek huby mezi kroužek a udítko. Tomuto zabraňují gumové kroužky na udidlo, kterým se běžně říká „slintáky“. Udidla s volnými kroužky mají ale jednu vlastnost, na kterou se často zapomíná. Díky tomu, že se kroužek může otáčet, kůň si může udítko posouvat na jazyku, byť pouze velmi omezeně. Tím, že si kůň o kousek udidlo posune, uleví části jazyka, na kterou byl vyvíjen tlak. Působení tohoto udidla vnímá kůň jako příjemnější.

Oproti tomu udidla typu oliva nebo déčko, kde udidlové kroužky jsou s udítkem pevně spojeny, jsou v hubě mnohem stálejší, kůň si je nemůže posouvat po jazyku. Jejich působení je tudíž o trochu tvrdší, než u klasických stihel s pohyblivými kroužky. Může se stát, že se kůň začne zakusovat do udidla. Tomu ale mohou zabránit udítka s pohyblivými rolkami.

Duté nebo plné

Často se také řeší, zda zvolit udidlo duté nebo plné. Mnoho lidí volí udidla plná, protože díky své větší hmotnosti jsou v hubě stálejší, což ale nemusí být vždy výhodou. Pro některé koně jsou ale dutá udidla až příliš lehce posouvatelná, takže se může stát, že budou v hubě aktivní až moc a udidlo si posunou nahoru k zubům, což jim může být nepříjemné.