Vytisknout
Zobrazeno: 8604

Proč nánosník?

K čemu u koní používáme nánosník? Účel je jednoduchý, zavřít koni hubu. Kůň se totiž může velmi jednoduše vyhýbat působení udidla, pokud hubu otevře. Přiježděním koně lze dosáhnout toho, že kůň nánosník nebude potřebovat, ale při výcviku mladého koně je nánosník nezbytnou součástí výstroje. Když si mladý kůň zvyká na udidlo, může si do něj často lehat. Pokud nemá nánosník, přirozeně u toho otevře hubu, ale čelistní kloub není na takový tlak stavěný, a tak kůň, aby se vyhnul bolesti, znovu hubu zavře. Drží ji však zavřenou pomocí žvýkacích svalů, které se ale během ježdění snažíme uvolnit… Proto je použití nánosníků u mladých koní nezbytné.

Nánosník však slouží ještě z jednoho důvodu, a to bezpečnostního. Představte si koně bez nánosníku, který skáče přes přírodní překážku, neodrazil se však dostatečně a zadníma nohama o ni zakopl. Kůň dělá kotrmelec a jezdec se vší silou, ať už chtěně nebo nechtěně, drží za otěže, kůň se tlaku udidla chce vyhnout, otevře hubu, jenže v tu chvíli narazí otevřenou hubou do země. Spodní čelist koně není na takový nápor dělaná a kůň si ji může jednoduše zlomit. Kdyby však měl nánosník, hubu by neotevřel a nezaryl by se spodní čelistí do hlíny.

Když se podíváte na kresby jízdárenských koní z dob renesance, nánosník nikdy neměli. Zkrátka jej nepotřebovali z tohoto bezpečnostního důvodu.

Typů nánosníků existuje velké množství, o mnohých z nich kolují velmi nepravdivé informace… Pokusím se v tomto článku popsat působení nejčastějších z nich.

Anglický nánosník

Skládá se z jednoho řemene, který obepíná nos koně kolem dokola, přibližně v úrovni dvou centimetrů pod jařmovou kostí. Tento nánosník, spolu se švédským, se používá i u plné uzdy. Nánosník by měl být dotažen tak, aby se pod něj vešly dva prsty. Koně, kteří mají křivé zuby (stoličky jim rostou směrem ven) však tento nánosník mít nemohou. Při jakémkoliv pohybu huby po dotažení nánosníku si tito koně třou vnitřní část tváře o zuby a může to pro ně být bolestivé.

Švédský nánosník

Švédský nánosník je na první pohled velmi podobný anglickému nánosníku. Rozdíl je však v zapínání. U švédského funguje kladkový způsob zapínání, díky kterému můžeme nánosník dotáhnout mnohem pevněji, než kdybychom jej zapínali stejným způsobem jako anglický. Je to však nutné? Nánosník by se měl utahovat tak, aby se pod něj vešly dva prsty. Na to rozhodně tento kladkostroj nepotřebujete.

Tento nánosník se dá utáhnout velmi pevně a to nejenom díky kladkovému systému zapínání. Jistě jste si všimli, že švédské nánosníky jsou opravdu hodně vypodložené. Toto vypodložení také velmi dobře napomáhá silnému dotažení, protože měkké polstrování lze jednoduše stlačit, proto tento nánosník je možné utáhnout mnohem více než anglický.

Pomocí tohoto nánosníku se však dá ledacos skrýt. Pevným utažením toho nánosníku skryjete jakýkoliv odpor koně, ať už se jedná o skřípání zuby nebo otevírání huby. Problém jím však nevyřešíte.

Tento nánosník, spolu s nánosníkem anglickým, je používán u drezurní uzdy. Mnohem častější je však švédský nánosník.

Kombinovaný nánosník

Jedná se relativně nový druh nánosníku (užívá se cca až tak od 80. let), ale v dnešní době je jednoznačně tím nejpoužívanějším. Skládá se vlastně z anglického nánosníku, ke kterému je ještě přidána tzv. podpínka – úzký řemínek vedoucí od anglického nánosníku pod udidlem kolem huby. Účelem tohoto druhého řemínku je stáhnout koni hubu ještě více dole (a tím účinněji zabránit pootevření huby). Původně prý tento nánosník vznikl pro parkurové jezdce, kteří chtěli zkombinovat přednosti anglického a hannoverského nánosníku. Potřebovali do anglického nánosníku zapínat pevný martingal a zároveň chtěli koni zavřít hubu více dole.

Problém je však v tom, že podpínka je vedena šikmo. Představte si, že máte několik pastelek a chcete je svázat k sobě do balíčku, aby se vám nepoztrácely. Gumičku na ně navlíknete kolmo, nikoli šikmo. Kdybyste zkusili na ně navlíknout gumičky přesně jako kombinovaný nánosník, tedy jednu kolmo, druhou šikmo, zjistíte, že ta šikmá je tam úplně zbytečně.

A právě tento šikmý řemínek mají lidé tendenci přílišně utahovat. Nozdry jsou měkké a jde to snadno. Při přílišném dotažení koni zamezíte možnost, aby kůň při práci více roztáhl nozdry a vdechl více vzduchu. Podobně je tomu však i u hanoverského nánosníku.

Hanoverský nánosník

Tento typ nánosníku se skládá z jednoho řemene, který vede kolen nosu koně pod udidlem. Tím, že řemen je níže, než u ostatních typů nánosníků, lze koni ještě účinněji zavřít hubu. Nozdry jsou měkké a tento nánosník lze velmi jednoduše příliš utáhnout a zamezit koni dostatečně se nadechnout. Tento typ nánosníku nikdy nemůže být příliš utáhnut.

Tím, že je nánosník veden až pod udidlem, mohou ho mít i koně, kteří si s anglickým (nebo švédským) nánosníkem dřou vnitřní část tváře o stoličky.

Tento nánosník obecně není hezký na koních, kteří mají velkou hlavu, protože tento nánosník ji opticky ještě více prodlužuje. Ale koneckonců, když na tom koni sedíte, může vám to být jedno, protože jej nevidíte :D

Mexický nánosník

Mexický nánosník může být další alternativou pro koně, kteří nemohou mít anglický nebo švédský nánosník. Tento nánosník obepíná nos koně ve tvaru osmičky. Řemínky se kříží nad nosem, zde bývá nánosník vypodložený (často měkkou kůží nebo beránkem). Zapíná se na dvou místech, pod dolní čelistí a pod bradou.

Tím, že nánosník jde po tváři šikmo, více se podvoluje. Proto tento nánosník může pomoct u koní, kteří otevírají hubu proti nánosníku. Také zabraňuje lehání si do udidla a skřípání zuby. Tento nánosník je čím dál více oblíbený mezi skokovými jezdci.