Vytisknout
Zobrazeno: 9728

Mnoho lidí začne jezdit s představou, že již brzy vyrazí s koníkem do přírody a budou se spolu prohánět na lesních cestách a prosluněných loukách. Po mnoha hodinách strávených na jízdárně však zjistí, že ona vysněná vyjížďka je dále než by se mohlo na první pohled zdát. Ale kdo si počká, ten se dočká. Dnešní díl seriálu o ježdění bude právě o vyjížďce v terénu.

Vyjížďka na koni

Do terénu by měl vyrazit jezdec až v momentě, kdy bezpečně ovládá koně ve všech třech chodech – tedy v kroku, klusu a cvalu. I přesto, že cválání nemusí být v předpokládaném programu vyjížďky, kůň je lekavé zvíře a z poklidné „krokovky“ může udělat i velmi rychlou „cvalovku“.

Samozřejmostí pro první vyjížďku je klidné spolehlivé zvíře, které je zvyklé na všechny nástrahy, které ho venku mohou potkat.

Rozestupy mezi koňmi

Ať jsme na jízdárně nebo venku, vždy je důležité dodržovat rozestupy mezi koňmi. Rozestup by měla být minimálně jedna koňská délka, ideálně dvě. Přibližnou jednu koňskou délku můžete odhadnout tak, že mezi ušima vašeho koně byste měli vidět hlezna koně, který jde před vámi. Rozestupy je dobré dodržovat i z jiných důvodů, než že kůň před vámi by po vás mohl kopnout. Pokud jedete v lese, kde jsou nízké větve, často se stává, že první jezdec větev odsune na stranu a ta se pak vymrští zpět – přímo proti vám. Dostatečné rozestupy jsou dobré také v případě, když cváláte po vlhkém terénu – z kopyt předcházejícího koně často létají nášlapky.

Pozor na nízké větve

Pokud se blížíte k nízké větvi, nepočítejte, že kůň se jí vyhne. Pokud je větev nad koněm a kůň se pod ni vejde, nebude přemýšlet za jezdce. Pod nízkou větví se předkloňte co nejníže na krk koně. Pozor při zvedání, může tam být další větev :-).

Střídání nohou

Pokud klušete delší vzdálenost, je dobré přesednout, aby si kůň ulevil na obě nohy. Střídání nohou je dobré provádět každých 300 – 400 metrů. Také pokud vícekrát cváláte, je dobré se koukat, na kterou nohu koník cválá a při dalším nacválání nacválat na druhou nohu.

Jak zastavit splašeného koně?

Spoustu lidí zajímá, co mají dělat v případě, že se jim splaší kůň. V prvé řadě je nutné zmínit, že ne každé popoběhnutí koně je nutně splašení. Málokdy se vám kůň doopravdy splaší. Splašený kůň znamená, že koník bezhlavě běží pryč a je těžké jej zastavit. V případě, že se vám kůň doopravdy bezhlavě rozeběhne pryč, je dobré se co nejpevněji posadit a zkusit koníka stočit na kruh, pokud je to možné (na louce, poli). Pokud je to na lesní cestě, kde nejdou točit kruhy, zkuste koni otočit hlavu na jednu stranu. Tahat za obě otěže není moc platné, většinou dosáhnete opačného výsledku, než o jaký se snažíte. Kůň pak začne utíkat i před tím stálým tlakem, který na něj vyvíjíte prostřednictvím otěží. Když se ale chytnete jednou rukou přední rozsochy (pro lepší stabilitu), druhou rukou můžete koníkovi otočit hlavu na stranu. Další možností je střídání tahu za otěže a jejich povolování. Na pár skoků přitáhnete, na pár povolíte. Znovu to bývá efektivnější než konstantní tah za obě otěže. Také můžete zkusit tahat střídavě za pravou a levou otěž. Ještě jedna možnost existuje a tou je nájezd na pevnou překážku, například plot. Splašené zvíře ji většinou neskočí. Na každého koně platí něco trošku jiného. Důležité je ale dostat koníka pod kontrolu a zastavit.

Také se může stát, že se splaší více koní. Pokud jedete vzadu, většinou nemá moc smysl snažit se zastavit. Pravděpodobně se to stejně nepovede, kůň je stádové zvíře a od stáda (obzvlášť v případě splašení) se jen velmi nerado vzdaluje. I přesto, že by se vám povedlo zastavit a ostatní koně by vám utekli, pro zastavené zvíře to bude velký stres a bude velmi těžké ho udržet v kontrolovaném tempu.

Pokud se vám koník lekne a kousek popoběhne (nejedná se o splašení), platí podobná pravidla jako při splašení. Nejčastější reakcí jezdce-začátečníka je bohužel to, že zvedne ruce a začne tahat za otěže. Mnohem lepší je nechat ruce dole, přitáhnout a povolit, případně znovu přitáhnout. V této situaci většinou není nutné dělat kruhy. Další možností je brzdit o koně před vámi, ale v této situaci si musíte být stoprocentně jistí, že koni před vámi to nebude vadit. Do koní, u kterých si nejste stoprocentně jistí, pro jistotu nenajíždějte.

Jízda do kopce a z kopce

Venku se také můžete setkat i s jinými reliéfy povrchu než na jaké jste zvyklí z jízdárny. Při jízdě z kopce i při jízdě do kopce musíme svůj sed přizpůsobit tak, aby pohyb byl pro koně co nejjednodušší. Pokud jedeme do kopce, kůň velkou část své hmotnosti nese zadními končetinami, proto se snažíme se své těžiště přesunout co nejvíce nad těžiště koně – tedy dopředu. Chytneme se koleny a sedneme si do stehenního sedu. (Článek Typy sedů) Je velmi důležité držet se koleny a ne pouze stát ve třmenech. Při stání ve třmenech se velmi špatně drží rovnováha. Při jízdě z kopce se zase snažíme odlehčit předním končetinám, proto své těžiště posouváme vzad.